Častokrát už jsem slyšel, že v médiích nenajdeme nic pozitivního, že jsou vesměs plná neštěstí, nehod a špatných zpráv. Ne vždycky je to pravda. V poslední době mě zaujaly dvě témata, o které bych se s Vámi rád podělil.

Graffiti na Karlově mostě

Asi týden se v médiích intenzivně řešilo graffiti na Karlově mostě, které tam vytvořili dva turisté z Neměcka a které bylo po pár dnech záhadně odstraněno. K tomuto činu se nakonec přihlásil pan Miroslav Černý, který se okamžitě stal superhrdinou v odstraňování graffiti, když práci naplánovanou původně na tři týdny zvládl vykonat za dvě hodiny. Později pak vyšlo najevo, že tento byl odsouzen za vraždu a i když si svůj trest už odseděl, někteří se nad ním pohoršovali.

Mě to naopak velmi potěšilo a jsem za to rád, že i takový člověk, nad kterým by se dala zlomit hůl a který by dříve mohl být odsouzen s trestem smrti, se dokázal po odpykání trestu zpátky zapojit do společnosti, dělat užitečnou a záslužnou práci a navíc projevit dostatek odvahy a odhodlání pomoct tam, kde to je potřeba, a to i přes to, že kvůli tomu měl opletačky s úřady a policií.

Mandaly na Sněžce

Druhý případ se odehrál zhruba před měsícem na naší nejvyšší hoře Sněžce. Neznámý pachatel na chráněném území vytvořil z kamenů a pilin na zemi kamenné spirály. Vzhledem ke křehké povaze místního prostředí tento čin pobouřil nejen správu Krkonošského národního parku, ale i širokou veřejnost. Překvapivě se k činu hned následující den přihlásila žena, vysvětlila, že to bylo z neznalosti a nevědomosti, omluvila se, zaplatila 5000 Kč pokutu a nabídla brigádnickou pomoc pro ochranu krkonošské přírody.

O této ženě toho sice moc nevím, ale smekám před její zodpovědností. Často je vidět (zvláště u politiků), jak jsou někteří schopni lhát, soudit se, mlžit jen proto, aby se nemuseli zodpovídat ze svých činů. Uznání a napravení chyby (tím spíše nevědomé) považuji za následováníhodný čin.