Rád bych se s vámi podělil o svůj malý (i když na druhou stranu velký) zážitek.
Asi to sami znáte jak je někdy člověku při pomyšlení na svátost smíření, takové to „měl bych, ale nechce se mi“, „teď na to není čas“, „půjdu raději až příští týden“…, přesně to jsem prožíval já. Věděl jsem, že bych měl jít. Pak jsem šel na celodenní pěší pouť a myslel jsem si, že to bude ok, budu mít čas, dostanu se ke svátosti smíření. Jak naschvál nikdo ze známých neměl s sebou kancionál, z něhož bych se mohl připravit. A mě bylo by líno otevřít hubu a někoho poprosit o půjčení. Je to škoda, protože díky tomu jsem neprožil pouť jak bych prožít chtěl a měl. Další dny jsem byl skoro úplně otrávený, věděl jsem, že se potřebuju nutně vyzpovídat. Hned druhý den jsem se připravil a s lítostí to všechno odevzdal Pánu. Je to jako když z vás spadne obrovský balvan a to doslova z vteřiny na vteřinu. Úmorný stav vystřídá obrovská radost a zároveň díky za odpuštění.
Ještě ten den jsem byl na mši a musím říci, že takhle prožitou mši už jsem dlouho nezažil :-)
Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. - Matouš 8,2-3
Aktualizace: (14.5.2008)
Doporučuji k přečtení robovy články v rubrice Svátost smíření.
Komentáře
jo, ta radost, to nadseni a to vedomi z toho, ze je mi odpusteno je proste vic jak skvelej pocit!:)
V tom má Brno velků výhodu.. každý den se zpovídá dokonce na několika místech.
Hodně podobně sem si připadal při zápočtové písemce, když učitel zapsal na tabulu několik písmen prolnutých čísly a moc k tomu neřekl, následně byl bombardován dotazy spolupíšících.. jenže já ho v tu dobu neposlůchal a počítal jiný př. po ke konci mi chyběl už jen tento a mlčky sem tam seděl několik minut a díval se na učitele s najivitů jestli nezvedne hlavu a nezeptá se čeho si žádám.. pak to ze mě vypadlo, příklad sem pochopil a spočítal. Je to sice z rozdílných sůdků, ale proč sem váhal stejně jako ty. Proč se prostě nezeptáme?? "není přece nic jednodušího!" Prostě to překůsnůt a otevřít tu línů pusu. Zvláště když víme že po tom co stresuje následuje něco co potřebujeme, na co se těšíme. Čistota, radost.. (případně výsledek - někdy taky potěší :)
Nedavno jsem sel ke zpovedi ke kapucinum...behem chvilky sem byl hotov ale to neni podstatne. Jak sem sel z kostela ven vsim sem si jednoho povedomého cloveka, ktery vychazel z kostela. tak sem ho dohnal a zjistil ze je to knez z petrova, dokonce novoknez tak sem ho pozadal zda by me neudelil novoknezske pozehnani... tak me uprostred kapucinskeho namesti udelil novoknezske pozehnani:)tolik milosti v jeden den:-)
Hele, doporučuju: Vytiskni si své oblíbené zpovědní zrcadlo a nos ho s sebou do školy. Fakt se mi to osvědčuje. Když potřebuješ ke zpovědi, tak jak máš mezi přednáškama nějakou pauzu, sedni na dvorek - nebo ruší-li tě kámoši tak do knihovny - a v pohodě se připravíš. Neztratíš tak vlastně skoro žádný čas. Aspoň u mě je to tak, že odpor k přípravě jsou 2/3 odporu ke svátosti smíření :-) No a když dáš přípravu místo nudného volna, tak tu poslední třetinu zvládneš už v pohodě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.